Dušičky a vůbec...

1. listopadu 2010 v 18:00 |  Libor Bouček

Je neskutečné, jak rychle to uteklo. Je tu listopad. Ale bože zaplat za prodloužený víkend. Vlastně asi poslední v letošním roce. Přemýšlel jsem během něj, jak vlastně oslavit svátek státní i Dušičky. Je možná trochu zvláštní sledovat uprostřed volna projev prezidenta a následně oceněné, ale já se snažím sledovat každý rok. Ríkám si, že je to i tak trochu povinnost, i když jsem měl letos pocit, že jsem v tom vlastně sám. Při těchto příležitostech mě vždycky přepadne neodbytný pocit závisti směrem k národnějším zemím. Fakt mě docela bavilo, jak přirozeně se na svátky v USA vyvěšují vlajky a jak spontánně se zpívá hymna. Našinci z Ceska to může přijít jako nějaký pofiderní tyjátr, který je přehnaný, ale neznám Američana, který by to neměl přirozeně. I když vzhledem k tomu, jak ted vnímají Obamu je jen otázkou, jak se bude slavit proslov dál. Vyhlídky pro držitele Nobelovy ceny nejsou nějak závratné.

Ten další slavnostní den je vlastně ted. V evropském okolí je dneska dokonce den klidu, aby se lidé mohli vydat na hřbitov vzdát hold svým blízkým. Přiznám se, že to prostředí nemám moc rád. Možná je to sebeobrana, nebot tuším, že je to cílová destinace i pro mne. Nevím. Na blízké se snažím myslet, když je příležitost. Naposledy jsem na dálku komunikoval se svým dědou, když jsem poprvé potkal Tomáše Skuhravého. Na druhé prarodiče myslím často, neb jsem se přestěhoval za roh, kde bydleli oni. Ale že bych vyrazil na hrob... Nevím, asi jsem na to srab. Ale jak o tom tak přemýšlím, beru auto a jedu...hned ted. Když to dělá celá Evropa, má to asi smysl. :-)

A abych nebyl jen pesimista, posílám můj oblíbený pořad Riskuj v trohu jiné úpravě

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama