Září 2010

Argentina a jak si panáček nezvyká...

14. září 2010 v 18:00 Libor Bouček

Tak Argentina a moje dojmy po pěti dnech. Mno, leccos jsem si představoval pod pojmem Latino. Tušil jsem, že jejich životní rytmus bude jako jízda staršího pána v klobouku v neděli dopoledne. Ale moje očekávání bylo jen slabým odvarem. Už jsem si pomalu zvyknul na situace z restaurací, kde si objednáte oběd a čekáte půl hodinu než vám přijdouz prozradit, že to jídlo už nemají. Už jsem si zvyknul na srdceryvné výlevy taxikáře, když mu člověk vytkne, že tu měl být před hodinou. To jsou situace, které Evropana zarazí, někdy dokonce až naštvou, ale jakmile na Latino styl přistoupíte, začne vás to i bavit. Zivot tady evidentně plyne daleko ve větším klidu a zdá se mi, že jsou si obyvatelé Buenos Aires schopni si život užít daleko víc než my. Večeře kolem půlnoci, diskotéka bez agresivních rytmů, ale se salsou. A já ortodoxní netanečník najednou šoupu nohama salsu...to by mi moje žena dala. Ale ono to ani jinak nejde. Z latino stylu se generuje nejcennější vývozní artikl - radost.

A počasí - to je asi nejdivnější aspekt mého pobytu tady. V pátek jsme si na Slunci užívali 33 stupnů a včera trvalý déšt a teplota kolem 8. Na druhou stranu začínající jaro je Cesku velmi podobné. Včera jsem usínal v půl dvanácté, za okny důkaz vět z každého průvodce, který tvrdí, že by se měl člověk vyvarovat pokojům do ulice. Umím nazpamět jízdní řád nočních autobusů na ulici Salta. Kdybyste potřebovali.

Zase se brzo ozvu a jak tak vnímám komunikaci s mojí osmičkou, popíšu vám asi úroven zubařů a chirurgů. I to se vám bude hodit...

Zdravím Evropu 2! Skrýš!


Argentina...muchachos

9. září 2010 v 18:00 Libor Bouček

Je to neuvěřitelné, ale podařilo se. Poprvé se hlásím na blog Evropy 2 z Argentiny. Dnes jsme přistáli coby pětičlenná skupina na letišti a kdybyste se někdy náhodou rozhodli letět do těchto končin, vyhněte se Iberii. Tahle letecká společnost má zřejmě tradici s převozem dobytka nebo nákladu a v případě lidí ještě trochu váhají. Letušky vypadají unaveně a když je člověk pozoruje, radši je nechce otravovat. Na druhou stranu, když se po devíti hodinách spánku probudíte a žízen je neodbytná, musíte si pomoct sami. Nebudu to natahovat - Iberia airlines je jediná aerolinie, ve které si občerstvení musíte ukrást.

Buenos Aires se mi zatím zdá jako zajímavý mix Madridu a New Yorku. Megapole, která se asi nikdy neukládá k spánku. Rušnost, která se přelévá do nepřehlednosti, ale zůstává obejmuta tradiční latino vřelostí. Coby průměrní turisté jsme dnes tři hodiny po příletu zamířili hned najisto - steakhouse. První, co se člověku vybaví, když se řekne Argentina je právě kus grilované krávy. A víno. Cekal jsem zklamání, čekal jsem, že steaky jsou jen legendou. Pověstí bez reálného základu, ale pozor. Pět lidí, asi tří kila masa a k tomu dokonalé červené, předkrmy a na závěr digestiv. Maso, které je nedosažitelným vzorem pro všechny steak restauranty v Cesu. Cena - dohromady pro všechny v přepočtu 4.000,-. Myslel jsem si, že se tady dostanu do schlang fazony, ale začínám rezignovat. Argentina - země zaslíbená.